Památky - Ždár nad Sázavou

Stojí nedaleko farního kostela nad řekou Sázavou a je jednou z nejstarších budov ve městě. Byla postavena kolem roku 1300 hamerníkem Kuncmanem, který vystavěl i hamry a mlýn, tzv. Hamrmýl (dnes Novamyl). Zachovala se v pozdně gotické přestavbě s barokní střechou a je v ní dnes umístěno Regionální muzeum.

 

Stojí nedaleko náměstí. Prvá zmínka o kostele ve městě je z roku 1391. V letech 1521 - 1560 byl téměř úplně přestavěn v pozdně gotickém slohu a 28.7.1560 byl posvěcen "ke cti Boží a sv. Prokopa". Ze staršího vnitřního zařízení se zachovala pozdně gotická plastika Madony s dítětem z druhé poloviny 15. století a barokní obraz sv. Prokopa s prokopskou legendou, který býval na starém hlavním barokním oltáři. Obraz maloval roku 1778 kutnohorský malíř K. Kautsch. Za celkových oprav kostela v sedmdesátých letech v něm byla umístěna nová křížová cesta. Cínové reliéfy jsou replikou křížové cesty od sochaře K.Stádníka v kostele sv. Václava v Olomouci.

 

Stojí jen několik metrů východně od farního kostela. Jednoduchá barokní kaple byla postavena roku 1729 zásluhou žďárského faráře cisterciáka Ferdinanda Kristla. Dvě barokní sochy biskupů v kapli jsou přisuzovány klášterní sochařské dílně, kterou v té době vedl Řehoř Theny. Nejsou vlastní prací Thenyho a vykazují spíše rysy díla pražského sochaře I.F.Platzera.

 

Na náměstí Republiky stojí barokní morový sloup z roku 1706 od Jakuba Steinhubla, sochaře usazeného ve městě. Jeho prací je i sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého ze začátku 18. století v blízkosti barokního mostu v Žďáře nad Sázavou. Dalšími už novodobými plastikami jsou práce žďárského rodáka sochaře Jana Růžičky (1898 - 1965). Jsou to pomník padlým v první světové válce ve Žďáře nad Sázavou, deska k dvacátému výročí Zborova umístěná roku 1937 na 1. ZŠ na náměstí Republiky, náhrobní pomník lesnického spisovatele a redaktora Jana Doležala z roku 1934 a pomník obětem druhé světové války z roku 1947 v parku u Nádražní ulice. Řada plastik je od sochaře Julia Pelikána (1887 - 1969), rodáka z nedalekého Nového Veselí. V poslením období jsou ve městě umisťovány díla vytvořené na pravidelném sympóziu Dřevěná plastika.

 

Klášter ve Žďáře nad Sázavou je dnes v podstatě dochován v barokní podobě, kterou získal za opata Václava Vejmluvy (opatem 1705 - 1738). Za jeho správy byly provedeny rozsáhlé přestavby i novostavby jak v areálu kláštera, tak i na klášterním panství. Přestavby byly prováděny v duchu "barokní gotiky" předním architektem českého baroka Giovanni Santinim. V klášteře byl v letech 1706 - 1722 přestavěn konventní (dnes farní) kostel Nanebevzetí P.Marie. Nově byly zbudovány kolem roku 1720 konírny šlechtické akademie a tehdy též začala stavba prelatury. Nedaleko kláštera byl postaven před rokem 1734 hospodářský dvůr, tzv. Lyra (též Nový dvůr).

 

Most na silnici od Žďáru nad Sázavou byl postaven za opata Bernarda Henneta. Chronogramy na osmi sochách světců určují dobu vzniku. Na sedmi vychází letopočet 1761 a na jedné (sv. Metoděj) 1766. Není znám autor těchto plastik. Na jedné straně mostu jsou sochy sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana a sv. Cyrila, na druhé pak sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje.

 

Symbol legendárního světce a dílo geniálního stavitele. Přeměnou gotických prvků do barokní podoby vznikl spíše v Itálii a přes Rakousko se k nám přesunul na počátku 18. století stavební sloh, označovaný jako barokní gotika, který nemá v Evropě obdobu. V tomto slohu byl v letech 1719 až 1722 vystavěn kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáře nad Sázavou.

 

Jde o historickou budovu bývalé kaple sv. Markéty, která byla součástí Cisterciáckého kláštera, dnešního Zámku Žďáru, nedaleko barokního poutního kostela Zelené hory - památky UNESCO. Po požáru kláštera byla stavba roku 1802 odsvěcena a přestavěna na hospodářské obydlí. Při současné rekonstrukci započaté r.1995 byla budově navrácena maximální možná historická podoba.

 

Jednopatrová budova v severozápadní části náměstí. Postavená zřejmě na konci 16. nebo začátkem 17. století. Při úpravě ve druhé polovině 18. století dostala budova vzhled, který si zachovala v podstatě dodnes. Uvnitř se zachovaly z této doby klenby v bývalém průjezdu a přilehlém prostoru. Fasáda nese klasicistní znaky těchto posledních úprav. Obvyklá součást městských radnic, věžka a hodinami, byla zničena požárem roku 1864 a po něm už nebyla obnovena. V roce 1839 byla k radnici přistavěna věznice s bytem profousa (správce věznice). Dnes je tato část novodobě přestavěna. Stará budova radnice slouží k reprezentačním účelům a přízemí jako výstavní síň.