V Třebíči se nachází mnoho památek a významných míst. Nachází se zde starobylé židovské město a bazilika svatého Prokopa, obě památky byly v roce 2003 zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. V centru města se nachází Karlovo náměstí, které je jedním z největších náměstí v České republice. Na levém břehu řeky Jihlavy, na místě zvaném Židy či Zámostí, se rozprostírá jedna z největších židovských čtvrtí v Evropě. Třebíčská židovská čtvrť je jedinou židovskou památkou mimo území Izraele, samostatně zapsanou v seznamu UNESCO. Byla zapsána 3. července 2003. Jsou zde křivolaké uličky, původní domy, klenuté průchody a mnoho dalších typických prvků. Radnice, rabinát, nemocnice ani většina ostatních památek dnes neslouží svému původnímu účelu. V Podklášteří se nachází Bazilika svatého Prokopa, která je společně s židovskou čtvrtí zapsána na seznamu UNESCO. Kdysi se zde nacházelo benediktinské opatství, které bylo založeno v roce 1101. Klášter se postupem času stal náboženským centrem i vojenskou pevností, tuto pozici si udržel až do husitských válek. V roce 1468 byl dobyt uherskými vojáky. Pozdější světská vrchnost klášter přestavěla na zámek. Dnes zde sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč.

Přes řeku naproti Židovskému městu se rozkládá centrum města, které je tvořeno Karlovým náměstím, lidově zvaným také rynek, vytyčeným při založení města jako tržiště s plochou 22 000 m˛. Těmito rozměry je jen o pár metrů čtverečných menší než Václavské náměstí v Praze, takže se město v minulosti mohlo velikostí náměstí rovnat městům královským. Na počátku 19. století mělo náměstí ještě renesanční a barokní podobu, kterou zničil požár v roce 1822. Nyní se na Karlově náměstí konají dopolední trhy, kulturní akce jako Třebíčské Bramborobraní, pivní slavnosti a oslavy vstupu města do fondu světového dědictví UNESCO.

Ve Vnitřním Městě, na kopci, se nachází 75 metrů vysoká městská věž, která náleží ke kostelu sv. Martina. S ním však dříve nebyla spojena, ale sloužila jako součást opevnění. Dále zde leží kapucínský klášter, pravoslavný a evangelický kostel. Na Karlově náměstí se nachází i Malovaný dům s galerií a informačním centrem, Černý dům a sousoší Cyrila a Metoděje. Východní oblasti centra města, směrem do čtvrti Borovina, se říká na Stařečce. Nachází se zde kaple Povýšení sv. Kříže, na nejvyšším místě Třebíče, nedaleko od nedostavěné hvězdárny a kluboven skautských oddílů, zvaném Kostelíček. Tato kaple má půdorys kříže a jejím stavitelem byl architektonicky nevzdělaný stavitel Jan Fulík. Byla postavena v roce 1644. U řeky Jihlavy leží říční lázně Polanka z roku 1933. Dřevěné šatny z téhož roku jsou stále v provozu a stále jsou předmětem obdivu. Autorem návrhu byl Bohuslav Fuchs. V těchto lázních se v roce 1992 konaly Hry bez hranic, třebíčský tým nakonec zvítězil i ve finále tohoto ročníku na Azorských ostrovech. Na tzv. Kanciborku se nachází Větrný mlýn, který sloužil na úpravu třísla pro koželuhy, dnes již není funkční. V Třebíči se nachází také několik městských parků, které jsou rozloženy poměrně rovnoměrně, téměř v každé místní části se nachází alespoň jeden. Tvorba parků má v Třebíči i svou tradici, například Lorenzovy sady mají svůj počátek již v roce 1899.

Památky UNESCO:

Bazilika sv. Prokopa

Opatský chrám, původně zasvěcený Panně Marii, byl budován od první poloviny 13. století jako součást benediktinského kláštera, založeného v roce 1101. Bazilika patří ke skvostům středověkého stavitelství. Je postavena v románském slohu s gotickými prvky. Značně utrpěla při obléhání Třebíče uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468 a více než dvě století pak byla používána ke světským účelům. Po obnově, provedené stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou v letech 1725-1731, byla znovu využívána k sakrálním účelům a zasvěcena svatému Prokopu. V roce 2002 se bazilika stala národní kulturní památkou.

Židovská čtvrť - Dům v ulici Leopolda Pokorného čp. 2

Při vstupu do židovského města stojí památkově chráněný dům s renesančním jádrem a loubím na třech kamenných sloupech. Tento dům současně tvořil bránu, která oddělovala ghetto od křesťanské obce. Brána společně s dráty či řetězy nataženými napříč ulicemi Blahoslavovou, Na Výsluní a Pomezní uzavírala ghetto na noc, sobotu, neděli a po dobu náboženských svátků obou vyznání.

Židovská čtvrť - Dům v ulici Leopolda Pokorného čp. 5

Představuje typický dům židovské čtvrti s motivem charakteristickým pro výstavnější zástavbu moravských ghett - jednosloupovým rohovým loubím. Budova s renesančním jádrem a klenbami a opěrným pilířem je situována na severní straně v malebném zákoutí. Přízemí většiny židovských domů bylo využito jako obchodní krámky a řemeslnické dílny, patra a dvorní křídla pak sloužila k bydlení. Vzorně opravený dům byl právem prohlášen za kulturní památku.

Židovská čtvrť - Radnice

Od 17. století byla sídlem správy politicky samostatné židovské obce. Dům se starším barokním jádrem obsahuje v přízemí valené klenby s lunetami. Historizující fasáda pochází ze stavební úpravy v roce 1899 podle projektu třebíčského stavitele Jaroslava Herzána.

Židovská čtvrť - Rabinát

Rabinát čili bydliště a kancelář rabína se nacházel v domě naproti vchodu do Přední synagogy. Jádro domu pochází ze 17. století z období baroka, které se připomíná klenbami v interiéru a mohutným opěrným pilířem na průčelí. Kdysi zde bývaly dva prodejní krámy. Jedním z nich prý byla i pekárna macesů. Prvním rabínem třebíčské židovské komunity, o němž existuje písemný doklad z konce 16. století, byl Aron Nepole. Po něm se na postu rabína vystřídalo dalších nejméně 13 učených mužů. Za působení rabína Joachima Josefa Pollaka kolem poloviny 19. století existovala v Třebíči významná ješíva, tj. rabínské učiliště.

Židovská čtvrť - Ulička s prampouchy

Propojuje Subakovu ulici s Havlíčkovým nábřežím. Jedná se o typický prvek zástavby moravských židovských čtvrtí. Bloky hustě řazených patrových domů oddělují úzké křivolaké uličky, které tu a tam rozčleňují klenuté rozpínací oblouky, takzvané prampouchy. Uličky bývaly dlážděny nepravidelnými říčními valouny - kočičími hlavami. Tyto motivy jsou častou inspirací místních výtvarných umělců. Ještě bizarnější středověkou komunikaci představuje soutka čili úzká ulička mezi štíty sousedních domů, kterou je možno vidět v ulici L. Pokorného mezi domy čp. 27 a 28.

Židovská čtvrť - Subakova koželužna

Od konce 18. století až do třicátých let 20. století byla v postupně vzniklém komplexu budov umístěna koželužna rodu Subaků. V průběhu 19. století se rozrostla z malé manufaktury ve velkou továrnu. Podnik byl uzavřen v roce 1931 a prostory továrny byly později zčásti upraveny na malometrážní byty.

Židovská čtvrť - Zadní synagoga

Nazývána je též "nová" (Neuschul), pochází z roku 1669. Po roce 1837 byla přistavěna z její severní strany v patře nová část ženské galerie (podle židovských náboženských tradic nesměli být muži a ženy ve svatostánku v jednom prostoru). Od roku 1926 přestala být synagoga využívána k bohoslužebným účelům a sloužila jako skladiště. Zanedbání základní stavební údržby vedlo v polovině 80. let 20. století až k havarijnímu stavu budovy. Složitá a nákladná komplexní rekonstrukce byla ukončena slavnostním otevřením synagogy v roce 1997. V jejím interiéru zaujmou odborníky i laiky především unikátní nástěnné malby z počátku 18. století. Dnes slouží synagoga k pořádání výstav, koncertů a dalších kulturních aktivit. V prostorách ženské galerie je umístěna stálá výstava židovské kultury s řadou cenných předmětů používaných v občanském i náboženském životě zaniklé židovské komunity, jejíž poslední dějství ukončil nacistický holocaust v době 2. světové války. Zadní synagoga je denně přístupná pro veřejnost. Kvalifikovaní průvodci nabízejí odborný výklad a lze zde zakoupit řadu publikací a upomínkových předmětů. K občerstvení slouží přilehlý bufet, kvalitní ubytování nabízí penzion U synagogy, umístěný v sousedním domě.

Židovská čtvrť - Chudobinec

Jedná se o budovu barokního původu složité dispozice se vstupy z několika různých výškových úrovní - dokumentuje tak jev typický pro židovské čtvrti zvaný kondominium, to znamená reálné rozdělení domu na několik dílových vlastníků, a to horizontálně i vertikálně. Dům sloužil jako chudobinec třebíčské židovské obce a dokládal tak názorně výrazné charitativní cítění komunity. Existoval po celé 19. století, v roce 1908 jej obec nově zařídila, takže nakonec tvořil celý areál včetně domečků kolem dvorku při Skalní ulici.

Židovská čtvrť - Vozová cesta

Židovskou čtvrť spojuje s nedalekým hřbitovem vozová cesta, vystavěná roku 1886. Z tohoto výše položeného místa se naskýtá jedinečný pohled na střechy domů v židovské čtvrti i na nedalekou baziliku sv. Prokopa.

Židovská čtvrť - Nemocnice

Špitál existoval v židovské čtvrti již v ranném novověku. Na počátku 19. století se léčilo v obecním domě. Jednopatrovou budovu obecní nemocnice pro 24 pacientů nechala židovská obec postavit v roce 1852. Nemocnice disponovala na tehdejší dobu moderním zařízením a lékařskými prostředky, vedoucím lékařem byl Dr. Sigmund Schuschny.

Židovský hřbitov

Židovský hřbitov byl založen za městem ve svahu nad Týnským potokem zřejmě na počátku 17. století (písemně doložen roku 1636) a v roce 1888 byl rozšířen o novou část. Svou rozlohu takřka dvanácti tisíc čtverečních metrů patří k největším v České republice. Na ploše pohřebiště, ohrazeného masivní kamennou zdí, se podle tradice nalézá téměř 3000 náhrobků (nejstarší pochází z roku 1625), mezi nimi též cenné kameny barokního a klasicistního typu. Je to také místo posledního odpočinku řady významných osobností, mj. rabínů otce a syna Pollakových. Jeden z nejcennějších a nejlépe udržovaných židovských hřbitovů na Moravě je právem chráněn jako národní kulturní památka. Jako součást židovské čtvrti byl v roce 2003 byl zařazen na seznam UNESCO.